Co je dysplazie?

Jako dysplazie se obecně označuje vývojové abnormální utváření kloubů, které má pak za následek patologický pohyb v kloubu nebo kloubech. Nastupuje sled na sebe navazujících událostí, který vede až k rozvoji artrózy. Postižený kloub je často bolestivý, může být oteklý, teplejší. Zvíře často kulhá nebo se nepohybuje zcela fyziologicky. Může být postižen kterýkoli kloub v těle, ale nejčastěji se u psů vyskytuje dysplazie kyčlí a právě loktů.

Dysplazie loketního kloubu

DLK aneb dysplazie loketního kloubu, jedno z degenerativních kloubních onemocnění, které se vyskytuje nejen u našeho plemene.  Dysplazie loktů se od dysplazie kyčlí poněkud liší. Jde o soubor několika onemocnění s velmi podobnými projevy, s lokalizací v lokti, která se začínají projevovat v období růstu jedince. Tato onemocnění se vyskytují společně nebo samostatně a postižen může být jeden loket nebo oba.

Do skupiny hlavních patologických stavů dysplazie lokte patří:

• Fragmentovaný processus coronoideus
• Nepřiosifikovaný (volný) processus anconeus
• Osteochondróza vnitřního kondylu pažní kosti
• Nepravidelnost kloubních ploch lokte

Současný výskyt všech čtyř patologií je vzácný, často se vyskytuje fragmentovaný processus coronoideus společně s osteochondrózou vnitřního kondylu pažní kosti. Volný processus anconeus je většinou samostatný. Dědičný základ je u některých forem prokázaný, u jiných se předpokládá, ale jedná se o problém, který ovlivňuje více faktorů.

První příznaky dysplazie se mohou objevit už ve  čtyřech měsících věku, nejčastěji v rozmění šest až dvanáct měsíců.  Jedná se o kulhání na postiženou končetinu nebo končetiny, vytáčení končetiny směrem od těla, ve vážnějších případech pes končetinu vůbec nezatěžuje. Většinou se příznaky po prvním roce života zmírní, mohou i zdánlivě úplně odeznít.  V kloubu se ale rozvíjí artróza, která vyústí v omezení pohyblivosti kloubu a velké bolestivosti. Dysplazie se dále nelepší a stává se celoživotním problémem.

V porovnání s dysplazií kyčlí je třeba upozornit ještě na jednu věc. Hrudní končetiny psa jsou zatěžovány více, než končetiny pánevní. Procentuálně připadá na hrudní končetiny přibližně 60% zátěže těla.  Proto by se mělo na onemocnění hrudních končetin pohlížet s minimálně stejnou péčí. DLK se sice častěji vyskytuje u těžších plemen, ale neměla by se přehlížet ani u plemen s lehčí konstitucí.

Diagnostika a terapie

K diagnostice se po klinickém a ortopedickém vyšetření používá RTG. Rentgenují se obě končetiny a to v několika rovinách. Mezinárodní klasifikační stupnice hodnotí stupně postižení následovně:

• stupeň 0 = normální kloub
• stupeň 1 = lehká artróza, osteofyty do 2 mm
• stupeň 2 = střední artróza, velikost osteofytů 2 – 5 mm
• stupeň 3 = těžká artróza, velikost osteofytů nad 5 mm, fragmentace processus coronoideus medialis, nepřiosifikovaný processus anconeus (stupněm 3 se automaticky hodnotí i psi operovaní kvůli DLK)

Možnosti terapie jsou v podstatě dvojí – konzervativní a chirurgická. Konzervativní terapie sestává z omezení pohybu na 3-5 týdnů, striktního klidového režimu, podávání léků proti bolesti po dobu cca týdne a přidávání chondroprotektiv do potravy. U konzervativní terapie je prognóza obezřetná.

V těžších případech a u pacientů, kde není adekvátní reakce na konzervativní léčbu, se pak přistupuje k chirurgickému řešení, které se liší podle vyvolávající příčiny. Tady většinou nastává pro pacienta výrazná úleva od bolesti, dlouhodobá prognóza je příznivější, ale bohužel i v tomto případě často dochází k dalšímu rozvoji degenerativních kloubních změn.

Potíže lze dobře mírnit udržováním psa ve štíhlé kondici, kdy logicky nižší tělesná hmotnost méně zatěžuje klouby. Dále je důležitý pravidelný, ale mírný pohyb. Určitě psovi prospějete víc, když skoky a doskoky nahradíte pozvolnou procházkou a do oblíbených aktivit zařadíte plavání.

DLK u bearded collií

Bohužel ve většině zemí, včetně naší, se DLK systematicky nekontroluje. Rozsáhlejší studie se dělala ve Švédsku, kde bylo vyšetřeno přes 1300 bearded collií. Pozitivní výsledek pak mělo  něco přes 5% jedinců (zdroj: www.bcx-uk.co.uk). Což není zas tak nízké číslo s ohledem na fakt, že klinické projevy jsou i u lehčího plemene často závažnější než u DKK. V ČR nejsou přesné údaje známy. Na jednu stranu nacházíme vesměs negativní výsledky u jedinců, kteří zasílají vyhodnocení spolu s výsledky DKK k uchovnění. Na stranu druhou se ale neví o jedincích, kterým byla DLK diagnostikována ve věku před dvanácti měsíci. Tedy dříve, než se dělají oficiální rentgeny k vyhodnocení DLK a DKK. To je většina pozitivních výsledků. Takovéto psy už se pak jejich majitelé nesnaží uchovnit, proto DLK není nikde zmíněna. Takže i když se zdá být situace mezi chovateli přijatelná, u plemene se vyskytují i nejtěžší případy DLK.

Na rozdíl od našeho státu je už několik let DLK povinným vyšetřením pro uchovnění bearded collie na Slovensku.

Jak předejít DLK?

Na výskytu dysplazie loktů se svým dílem podílí genetické zatížení konkrétního jedince, stejně jako tomu je u dysplazie kyčlí. Bohužel genetika pracuje spíše s pravděpodobností než s jistotou, takže nikdo nezaručí, že po rodičích s normálními klouby se nenarodí postižené štěně. Dalším velkým kamenem úrazu je to, že dysplazie loktů se u většiny plemen, včetně bearded collií, odsouvá na vedlejší kolej a paušálně se nevyšetřuje. Proto je těžké najít spojení, kde by byli oba rodiče vyšetřeni na DLK, natož najít třeba vyšetřené ony doporučované 3 – 4 generace v rodokmenu. Bohužel to je u našeho plemene sci-fi. To ale neznamená, že když to není povinné vyšetření, nemělo by se dělat. Správným výběrem štěněte se můžete pokusit minimalizovat pravděpodobnost výskytu tohoto onemocnění. Ale jak už bylo zmíněno na začátku, vše není jen  o genetických predispozicích. Majitel může svou péčí lecos vylepšit, ale naopak i úplně zhoršit.

Druhým a neméně významným faktorem, který se podílí na rozvoji DLK je vliv prostředí. Správná péče o štěně, vyvážená strava co do kvantity, ale i do kvality. Spousta majitelů se svým štěňátkům snaží všemožně vylepšovat jídelníček, bohužel někdy zapomínají, že méně je někdy více. Štěně by se mělo udržovat spíše ve štíhlejší kondici, neměl by se podporovat překotný růst. A nezapomínat na vyvážený poměr vápníku a fosforu (při krmení libovou svalovinou). Stejně tak je důležitá i adekvátní zátěž přiměřená nejen věku ale i aktuálnímu stavu mladého jedince. Zkrátka štěně nepřetěžovat, především, pokud si majitel všimne byť i náznaku kulhání na hrudní končetinu. Genetika a vlivy prostředí jdou poměrně ruku v ruce.

Vyšetření DLK není nijak obtížnou záležitostí. Dá se zvládnout při jedné jediné narkóze společně s rentgenováním kvůli DKK (které je pro uchovnění povinné). Pro pejska to tedy není žádná zátěž navíc. Zatíží to pouze o něco více peněženku majitele, což by neměl být argument, proč něco navíc nedělat. I když v naší republice není toto vyšetření povinné pro uchovnění, najde se už hodně chovatelů a majitelů krycích psů, kteří toto vyšetření dělají. Snad jich bude časem přibývat.

(napsáno v dubnu 2016)