Poslední dobou se mezi beardedkáři skloňuje zkratka COI. Bohužel většinou se člověk dozví jen, že je to něco z genetiky, že je to nějaké číslo… Občas to jde dál a rozvíjejí se různé teorie, které většinou představují něco strašného, ale často na základě ničeho. Domněnky, žádná fakta.
Pokud se ale zabrouzdá do genetiky a v dnešní době to brouzdání je celkem snadné, už to vše nebude tak černé.
COI je zkratka anglického termínu Coeficient of inbreeding, tedy koeficient inbreedingu. Jednoduchá definice říká, že se jedná o „pravděpodobnost, že jedinec zdědil obě alely téhož lokusu / genu od jednoho předka“. V literatuře se značí písmenem F, dá se snadno vypočítat, nabývá hodnot od 0 do 1 a po jednoduchém přepočtu se dostaneme na procenta. Nutno ale zdůraznit – jak z definice vyplývá, jedná se o pravděpodobnost, ne o jistotu. Jen jako malý příklad, potomci sourozenců mají tuto hodnotu 25%.
U výpočtu je ale důležité, kolik generací z rodokmenu se zahrne, většinou se začíná na 5 generacích. Pokud u beardedky použijete 5 generací dostanete úplně jiný výsledek než z 10 generací (s 10 generacemi počítá např. BeaCon – Bearded collie foundation for health). Čím více generací se zahrne, tím přesnější výsledek se dostane. A nejpřesnější výsledek se získá pomocí genetických testů, které jsou v dnešní době běžně dostupné.
Dostaneme se tedy k nějakému číslu. Ale jak bylo zmíněno výše, to číslo vypovídá o něčem jiném, než je zdraví psa. Navíc to číslo se dále nedědí, pro potomky se neprůměruje, nesčítá a nic podobného, zkrátka se počítá znovu. I onen jedinec s rodiči sourozenci může mít potomky s daleko nižším COI než jedinec, který je v klasickém 4 generačním rodokmenu úplně nepříbuzný.
Jednoduše důsledky inbreedingu z pohledu genetiky:
- Mění pokles heterozygotnosti, jedinců ve srovnání s populací
- Mění genotypové četnosti
- „Inbrední koeficient umožňuje srovnat relativní úrověň heterozygotnosti mezi jedinci, jejichž rodokmen vychází ze stejného základu populace“
S rostoucím procentem je tedy vyšší pravděpodobnost, že jedinec je méně heterozygotní vůči populaci, že může být ve více znacích homozygotem.
A tohle vše je ono číslo. Číslo samo o sobě nezraňuje ani nedělá nemocné psy. Zbytek je o dalších aspektech genetiky, nemocí nebo naopak zdraví. Ani u vrhu ze spojení sourozenců nemůže nikdo jen tak říct, že štěňata budou horší, že budou nemocná. Může se totiž stát i úplný opak – mohou být zdravější, více dlouhověká, s lepší povahou. Toto nikdo nedokáže dopředu odhadnout, je to na úrovni věštění z křišťálové koule. Ano, heterozygotnost je obecně výhoda, ale její úbytek nejde brát jen jako zlo. A už vůbec ne jako něco, co by mělo jedince znevýhodňovat v dalším chovu. Protože to by vedlo paradoxně jen k tomu, že by se populace už u tak málopočetného plemene dále zmenšovala a COI by narůstal. Paradox.
Pokud se koukneme na beardedky, jejich COI na 10 generací se udává poměrně vysoké, někde kolem 20 – 25%. Jsou samozřejmě jedinci s 10%, stejně tak i 40%. Ale v průměru se plemeno pohybuje někde kolem procenta potomků sourozenců. Pokud se dělá genetický test, jsou hodnoty vyšší, protože se jedná o daleko přesnější metodu (i jedinec s výpočtem 10% může mít genetickým testem 30%). Vše je dáno tím, že plemeno vzešlo při svém znovuvzkříšení z pár jedinců a od této doby uběhlo v průměru jen kolem 15-20 generací. Dále k vysokému COI přispívá nízká chovatelská základna, popularita některých krycích psů, často zbytečná selekce na nějaký znak.
COI může být pomocníkem v chovatelském programu jednotlivých chovatelů. Není těžké si spočítat procento u plánovaného vrhu. Ale chov není jen o číslech, jsou tady i další aspekty, které by se v chovu neměly opomíjet. Protože nižší číslo neznamená automaticky zdravější pes nebo lepší vrh.
MVDr. Hana Ťoková, prosinec 2024