CH Berceuse Emiel Regis

„Triss“

rodokmen

8.12.2005 – 2019

• černá se znaky
• DKK 0/0
• DLK neg. (neoficiálně)
• výška: 52 cm, plnochrupá
• chovnost: veteránka 🙂
• vloha pro barvy: černá, modrá + ??
• majitel: Petr Kozelka, Skalice nad Svitavou
• potomci: vrh „D“ a „G“ Emiel Regis

výstavy:

• Český šampion
• Polský šampion
• otevřené: SK šampion, interšampion, Klub. šampion
• CACIB, res. CACIB, 5* CAC, 3* res. CAC, 3* CWC, BIG 3
• 2* Nejlepší fena plemene
• 3* Krajský vítěz

dogtreking:

• Šlapanický vlk 2007 – DMM1 – 6. místo
• Šlapanický vlk 2008 – DTM1 – odstoupili pro zranění
• Krajem Oty Pavla 2011 – DMM – 10. místo
• Šlapanický vlk 2013 – DMM1 – 11. místo

Triss byla do narození Lujzy nejmladším členem naší smečky, jen o půlhodiny mladší než její dvojče Beruška. Hned když se s Beruškou jako první ze všech bratrů a sester narodily, řekla mi mamka, že se budu velmi těžko rozhodovat, kterou z těch dvou si necháme. Nakonec jsme se fakt nerozhodli a nechali si naše holčičky obě:) Ano, stejně jako Kája byla neplánovaným přírustkem – ale stejně jako u Káji jsme maximálně šťastní, že tu naši černookatou holku máme. Největší radost měla ze svého spolukumpána Beruška, bylo skvělé pozorovat, jak spolu vyrůstají dvě sestry. Jsou si neskutečně blízké, drží se pořád spolu, zlobí zásadně v duetu a často si z nich děláme legraci, že mají jeden mozek dohromady a nedokážou bez sebe ani myslet.

Triss je černý rarach, který ale klame vizáží uhlazené psí dámy, náš velký mazel. Když je na vrcholu blaha, neuvěřitelně natáhne zadní tlapky. A že to dělá opravdu často! Ze všech našich holek je největší dobrák s největším srdcem a miluje prostě každého, kdo jí projeví aspoň trochu náklonnosti. A když ještě na člověka koukne svýma přelaskavýma milujícíma očima, nedovedu si představit nikoho, kdo by se na ni jen křivě podíval. Tenhle vzhled černého andílka jí ale vydrží jen do doby, dokud se neřekne některé z kouzelných slov jako balonek, jdeme ven – to se z ní pak stavá pořádná čertice, hlasitě komentující každou pomalost páníčků – třeba že pomalu házejí míčky!

Naše černá krasavice nikdy neměla moc ráda výstavy a začala být úspěšná až v dospělosti. Její názor je – když teda musím, tak musím. Pouze za jisté konstalace podmínek má z výstavy opravdu radost: musí se konat venku a musí pršet. To si to pak opravdu užívá :)) Jinak je to opravdu krásná fenka, která své kvality předává potomkům. Je mámou dvou vrhů, celkem jedenácti větších a menších ,,štěňat“, která nám dělají velkou radost. Každé má v sobě kus své mámy.